Je nezdravé pracovat v kuchyni, kde je v kuchyňském vybavení nainstalované zařízení na čištění vzduchu pomocí metody fungující na bázi UV-C- & ozónu?

Zařízení je vždy instalováno tak, aby byl vzduch odsáván systémem odpadního vzduchu. V takovém případě je vyloučeno, aby se ozón dostal do prostoru, zvláště do kuchyně.

K tomu jsou nutná bezpečnostní opatření při montáži:

1. Zařízení fungující na bázi UV-C/ozónu je spojeno se systémem odpadního vzduchu, takže běží jen tehdy, když je též systém odpadního vzduchu v provozu.
2. Zabudování kontrolky tlaku: tím je vyloučeno, aby při poklesu tlaku – způsobeného např. chybou ventilátoru – zařízení UV-C/ozónu dále běželo (toto opatření je ve velkokuchyních již známé díky plynovému provozu).

Ozón je aktivní forma kyslíku. To znamená, že působením UV-záření se aktivují a dělí molekuly kyslíku (O), vzniká O₁, který se váže na O₂. Vzniká pak O₃.

Tento způsob je extrémně reaktivní a reaguje na všechny látky, které se nacházejí ve vzduchu, tedy i na částice tuků a oleje a tyto jsou zoxidovány. Tento proces se nazývá fotokatalýza.

Po úplném zoxidování přetrvávají jako konečné produkty hlavně CO2 společně s vodou a minimálním podílem polymerického tuku, který opouští systém odpadního vzduchu ve formě prachu (podobně jako při vydechování).

Po procesu oxidace nezůstávají žádné škodlivé zbytky, které by byly nebezpečné pro životní prostředí. Polymerický tuk je 100% biologicky odbouratelný.

Jak se liší ozón, který je produkován UV systémem od „nebezpečného“ ozónu / ozónového smogu?

Existují dva druhy výroby ozónu:

1. Ozón, který vzniká elektrickým nábojem, např. při bouřce, sváření, tisku, kopírování, v ozónových generátorech: při tomto procesu vznikají z důvodu vysoké energie oxidy dusíku, které ve spojení s ozónem nejsou zcela bezproblémové. Toto se děje mimo jiné především v silniční dopravě, kde je velká koncentrace výfukových plynů. Z oxidů dusíku a oxidu siřičitého se působením slunečního záření tvoří ozón. Zde mluvíme o ozónovém smogu. Při bližším zkoumání je to celkový objem škodlivých látek, obsažených v „ozónovém smogu“, které nám způsobují problémy. Ozón nepřetržitě odbourává škodlivé látky – nebýt ozónu, bylo by zatížení životního prostředí mnohem větší.
2. Ozón, který je produkován UV-zářením, např. slunečním zářením nebo čistícím systémem fungujícím na bázi UV-ozónu: z důvodu nedostatku velkého množství energie nemohou vznikat oxidy dusíku. Tento způsob výroby ozónu nalezneme především ve výšce 25-30000 metrů v podobě ozónové vrstvy, která nás chrání před nebezpečným UV zářením.

Ozón je čisticí prostředek přírody. Ozón se pojí se všemi látkami, které se nacházejí ve vzduchu. Také viry, bakterie a spory (výtrusy plísní) jsou spojením s ozónem zlikvidovány.

• Poločas ozónu je cca 20-30 minut.
• Prahová/hraniční hodnota zápachu ozónu je 0,02 ppm.
• Hodnota MAK (maximální koncentrace škodlivin na pracovišti) (8 pracovních hodin/den, 40 hodin/týden) je průměrně 0,1 ppm (krátkodobě může být i vyšší)
• Prahová/hraniční hodnota nezávadnosti pro člověka je 0,5 ppm (viz také „Ozón, neviditelný lékař“ od Paula Horan).
• Od koncentrace cca 1,0 ppm působí ozón škodlivě na plicní buňky člověka  (viz také: „Ozónová díra, ozónový smog: základy ozónové chemie“, Ernst-Peter Röth).

Poté, co ozón reaguje se všemi látkami nacházejícími se ve vzduchu, není možné, aby došlo k nadprodukci. Díky škodlivým látkám nacházejícím se ve vzduchu se ozón rozpadá okamžitě nebo se z něho znovu vytvoří kyslík O2.